Partnerské matrace – když spolu spíme i „spíme“
Trvalo to zhruba rok společného života. Než jsme to toho bouchli. Takhle věta evokuje leccos, svatbu, stejně tak jako potomka. Jenže v našem případě to byla koupě partnerské matrace. Měli a máme se rádi, ostatně proto jsme se k sobě sestěhovali. Já měl byt a dobrou práci, což je důležitá poznámka, neboť ona tu svou práci a nájemní byt opustila. Byl jsem schopný náš uživit oba, než si najde nové zaměstnání. Vše vypadalo skvěle. Hledání práce se protáhlo na rok, ale my za tu dobu stihli kompletně zrekonstruovat koupelnu a kuchyň. Láska kvetla a dny byly zalité sluncem. Dny ano. V noci to bylo horší. Noc co noc následoval v legraci míněný spor o to, kdo „bude spát na díře“. Jenže na každém šprochu je pravdy trochu.
Usínáme v objetí a je nám krásně. Teď už ano. Ovšem před časem to znamenalo, že jsme se přitulili k sobě na jednu matraci a stačilo je jen drobně zavrtět nebo povolit objetí a jeden z nás se dostal částí těla na druhou matraci. Ano, došlo vám to správně. Přesně to znamenalo „spát na díře“. Na rozjíždějící se mezeře, sice malé, ale dost nepříjemné na to, aby se spánek stal nepohodlným a nekomfortním. Měli (a máme) se rádi, jenže upřímně, to spaní. Nebylo nic moc, Chvíle milování super… než se rozjely matrace. Jak je napsáno výše, po roce jsme do toho bouchli. A svět se změnil.
– Skončilo téma každovečerního hovoru a verbální přetlačované, že „dneska jsi na řadě ty, já na díře spal včera.“
– Sex se vylepšil, protože nebylo potřeba hlídat, kde přesně se na matraci odehrává, aby nedošlo sice malé, ale přece jen rušivé komplikaci dané vznikající mezerou
– Spánek se vylepšil, protože člověk se může rozvalit po celém „letišti“. Dokud jsem neměl osobní zkušenost s tím noc „na díře“ a „na letišti (čímž míním partnerskou matraci) porovnat, asi by mi málokdo vysvětlil jaký je to rozdíl. Obrovský. Matrací je obrovská spousta, tvrdé, měkké, pružné, z paměťové pěny a já nevím co ještě, ale pokud je dostatečně velká, tak jen jen samotný fakt prostoru zajišťuje pohodlí.
– Zmizela psychická únava z toho, že se člověk špatně vyspal. Známe to všichni, když se ráno proberete „rozlámaní“ a nevyspalí, není to úplně nejšťastnější začátek dne. Člověk je protivný už od rána, což sice alespoň u mě po první ranní kávě přejde, ale klidně bych si ten otravný pocit nespokojenosti s nekvalitním spánkem odpustil. A teď je najednou pryč.
– Krom toho, že zmizelo nepohodlí, tak zmizel i drobný nepořádek, který do občasné mezery zapadal.
Dvakrát tolik místa znamená dvakrát tolik pohodlí. V posteli člověk, pokud spí osm hodin denně, stráví třetinu života. Já možná i víc, protože si tam čtu, občas hodím šlofíčka po obědě (což mi koronový home office a zaměstnavatel umožňuje) a sobotní rituál ranní káva do pelechu a seriál pouštěný na notebooku. Pěkně si naskládám polštáře pod záda a užívám si dramata jiných. Miluji detektivní seriály, zvláště, když se filmově „trápí“ někdo jiný zatímco já si vychutnávám své espresso (půl na půl zrna arabiky a robusty) a vím, že dneska nemusím spěchat. Ba co víc, můžu se válet.
Moje matematika je jednoduchá. Přes týden není moc času myslet na sebe. V před mnoha lety jsem v práci vyhořel a přestal mě svět bavit. Později se ukázalo, že jsem veškerý čas položil na oltář svého zaměstnavatele a zapomněl jsem na toho nejdůležitějšího člověka. Na sebe. Když jsem dal výpověď a našel si další práci, řekl jsem si, že tohle mě už nikdy nepotká. Od té doby jsou soboty nedotknutelné.
Nechci lobbovat za to, jaký konkrétní typ matrace je ideální, každý má rád jinou tuhost či pružnost, ale jedno je mi jasné. I kdybych někdy zůstal sám, tak partnerskou matraci si nechám. Už jsem si zvykl. Na lepší pocit si totiž zvyknete neuvěřitelně rychle.
Pusťte se taky do výběru své vhodné matrace. Třeba na jakco.cz.
