Holky na privát
Byla to rozlučka se svobodou, mejdan jak má být a byla to ryze mužská záležitost s holkami na privát. „Ženíš se dvakrát, třikrát za život, ale se svobodou se loučíš jenom jednou,“ řekl tehdy budoucímu ženichovi Martinovi kamarád a mě ta věta v hlavě zůstala jako matematická hádanka. Vlastně to znamenalo, že i kdyby se rozvedl (což se později skutečně stalo), tak už nikdy nebude úplně myšlenkově svobodný, protože už manželství zažil. Je to asi jako s těhotenstvím. Není možné být „trochu těhotná“. Buď dotyčná je nebo není.
Vlastně ni nemůžu říct, jaké to tehdy bylo, protože kvůli brzce ranním pracovním povinnostem jsem se musel rozloučit už po třetím pivku v hospodě. Ale pravdou je, že byť se Martin opravdu podruhé oženil, rozlučku se svobodou už podruhé nepořádal.
Kdo si zve holky na privát? Odpověď je nasnadě. Každý, kdo si chce dopřát soukromí a zároveň domácí pohodlí. Každý, kdo nechce riskovat, že ho někdo spatří v místech, kde spatřen být nechce. Každý, komu to společenské postavení vlastně „diktuje“. No a pak ti, kteří se stydí a doma, tedy v privátním prostředí, se cítí uvolněněji a bezpečněji. Samozřejmě ve hře budou i výše popsané akce, jako byla zmiňovaná rozlučka se svobodou. Netuším, jak je segment tohoto typu podnikání velký, ale myslím, že obecné znalosti se budou podobat ledovci, který potopil Titanik. Naprostá většina bude utajena pod hladinou šedé soukromé zóny a jen sotva desetinka bude vykukovat na veřejnost. Možná ani to ne.
Těžko říct, zdali je to dobře nebo špatně, protože je nám od mala vtloukána morálka s prvky zděděné křesťanské výchovy. Tam hraje svou roli „nesesmilníš“ z desatera. To je bod, který jsem nikdy nepochopil. Ten kdo ho tam vsunul musel být nějaký nešťastník a puritán k tomu. Ale pokud jsem zároveň singl, nemám být komu nevěrný. Podle mě je toto pravidlo proti přírodě. K lidskému dospělému životu sex prostě patří. Kdybychom ho nepotřebovali a měli ho jen a pouze za účelem plození potomstva, asi by nám libido a samotný akt milování nedělal tak dobře a nevyhledávali bychom ho tak intenzivně. To dá rozum, že?
Chlapi, vzpomínáte si, kolik blbostí jsme se v mládí nadělali, abychom se dostali k sexu? Kolik námahy, frajeření, naparování a peněz nás to všechno stálo? Někdy jsme byli úspěšní, jindy ne a dnes je to vlastně jen zajímavá vzpomínka. Já kdysi chtěl sbalit jednu prodavačku v lahůdkácsh. Každý den jsem tam chodil na dva rohlíky a 20 deka salátu. Projedl jsem tam nehorázné peníze. Už jsme se znali od vidění, ani jsem si nemusel objednávat, věděla co si dám. A pak jsem ji jednou potkal na náplavce zavěšenou do nějakého frajera. Okamžitě mi tam přestalo chutnat.
Jindy jsem se platonicky zamiloval do holky, co závodně hrála tenis. Frajersky jsem jí vyzval na utkání s tím, ať mě nešetří. Vypadala křehce, ale neměl jsem šanci. Ale abych nebyl jen za neúspěšného moulu, také mám pár „zářezů na pažbě“. Nakonec jsem si jednu ze svých lásek nakonec vzal. Náš společný sex pro mě jednu obrovskou výhodu. Nebyl jsem totální začátečník. To bychom totiž byli dva a mohl by z toho být zbytečný trapas. Rád na minulé lásky zavzpomínám, samozřejmě mimo doslech své současné partnerky. Nějak nemá smysl pro tenhle typ vzpomínek, přestože ví, že holt nějakou minulost a nějaký sex za sebou mám. Byl jsem v tomhle ohledu zkrátka průbojnější a neúspěch na mě nenechal mindrák. Holt nechce mě takhle, vyjde to příště. A jak už jsem prozradil, nakonec to vyšlo úplně báječně.
Teď už jsem věrný a holky na privát mě nechávají chladným. Ale to neznamená, že bych to o generaci mladším borcům nepřál. Přeji, ale nezávidím.
